Aktuálně
25. 05. 2016

Mám za sebou týden plný setkání a rozhovorů s lidmi. Včera jsem se vrátil a než odletím za pracovními povinnostmi, vychutnám si den volna.
V kulturách vzešlých z křesťanství je neděle svátečním dnem, neboť většina křesťanů si v neděli , „den po sobotě“, připomíná vzkříšení Ježíše Krista a aplikuje na ni rovněž přikázání z desatera o svěcení dne odpočinku (které bylo ve Starém zákoně aplikováno na sobotu). Použití přikázání o svěcení dne odpočinku vedlo k tomu, že se z neděle stal den pracovního klidu. První výnos o zachovávání pracovního klidu v neděli pochází od římského císaře Constantina z roku 321.

18. 05. 2016

A moje "šňůra" po Jihomoravském kraji pokračuje návštěvou malé, ale nádherné obce Vísky na Blanensku.Tato malebná vesnička s 255 obyvateli se může pochlubit jedním z nejstarších kostelů na Moravě, který je zasvěcen sv. Michaelu. Stojí na vyvýšenině uprostřed hřbitova a je zdaleka viditelný. V jeho věži jsou tři zvony, jeden jz období gotiky a traduje se o něm, že by to mohl být nejstarší zvon vyrobený na Moravě.

18. 05. 2016

Pivo mají na Moravě dobré. Otestováno na srazu s Mladými lidovci. V Brně to tepe!

Napsal jsem
10. 05. 2016

Promlčet se až ke katastrofě

pro ECHO24.CZ

Různost názorů patří k demokratické debatě. Ohňostroj polopravd a hloupostí zahustil prostor tak, že seriózní debata o Evropské unii začíná být nemožná. Jenže důvodů, proč je třeba o Unii kvalifikovaně mluvit, je dost: neinformovanost veřejnosti, prvoplánový vztah k EU, odtažitý postoj domácích politiků, tzv. „pozlacování“, euromýty, ruská propaganda i nízká zábavnost všech důležitých unijních informací.

1) Neinformovanost. Výzkumy bohužel ukazují jeden fakt: čím menší znalosti o EU, tím negativnější názor. Největší euroskeptici neznají rozdíl mezi Evropskou komisí, Evropským parlamentem a Evropskou radou. Stejně tak je jim zcela cizí rozdělení pravomocí mezi členskými státy a Unií. Nevědí například, že ochrana hranic nepatří do pravomocí EU. Ale chtějí vystoupit.

EU je dost komplikovaný útvar, něco mezi volným státoprávním uspořádáním a mezinárodní organizací, který do klasických škatulek nedokáží zařadit ani odborníci. Není vůbec divu, že normální Čech nerozumí. Jenže o to překvapivější je ochota vyjadřovat svůj negativní názor k tak složitému problému. Je to na pováženou, zahráváme si se sebepoškozováním a neodpovědným přístupem k vlastní budoucnosti, svobodě a bezpečí.

Poslední příklad neinformovanosti je jen několik dní starý: Nizozemci hlasovali v referendu o smlouvě o přidružení EU-Ukrajina, ale mnozí z nich se domnívali, že hlasují o členstvíUkrajiny v EU.

2) Vztah médií k EU. Česko má v Bruselu u unijních institucí tři akreditované novináře, stejně velké Maďarsko jich má patnáct, osmkrát větší Německo jich prý má sto deset. Cestou po německé dálnici se tak z rádia dozvíte detaily o fungování unijních institucí, které v ČR vůbec neznáme. A to pomíjím mantru úspěšného článku „Chceš-li, aby o EU v Praze někdo vůbec napsal, zpráva musí být negativní nebo komická.“

3) Brusel a my. Je módou otírat se o „zlý Brusel“. Není to jen naše specifikum: když se prosadí něco užitečného, pak je to zásluha domácího politika. Ale za všechny nezdary může „zlý“ Brusel. Nicméně žádné rozhodnutí na evropské úrovni se neobejde bez české účasti, ať už jde o ministry, poslance či diplomaty. U všeho jsme, jenom jaksi laxně a nepozorně.

Kdy jste naposledy slyšeli vládního politika zastat se nějakého nepopulárního unijního opatření, kde Česko v Radě hlasovalo pro? Troufne si vám český politik vůbec říci, že Česko tehdy hlasovalo pro – u nás zesměšňované – spořivé žárovky?

4) Tzv. pozlacování je druh tzv. legislativního přílepku, kdy při přenosu dohodnutého evropského závazku do českého zákonodárství se do schvalované normy přidá i naprosto stupidní české opatření s tím, že „Brusel to tak chce“. Vzpomínáte na povinné balení volného pečiva či bezdotykové kohoutkové baterie? Ne, to po nás zlý Brusel nechtěl ani omylem. Pozlacování se bohužel děje tolik, že se na toto téma konají celé vědecké právnické konference.

5) Euromýty jsou oblíbenou disciplínou, jsou zábavné a pohoršující, ale jejich informační hodnota je rovna nedávné recesi „arabské číslice v Česku nechceme“. Patří sem nejen nesmysly jako „Kolik slov má nařízení EU o zelí“ (žádné takové nařízení neexistuje!), ale i fotografie poloprázdného plenárního sálu EU, které často vůbec nezobrazují plenárku EP.

6) Ruská propaganda sleduje svůj zájem na rozložení EU, protože silná evropská spolupráce půlmiliardy lidí je trnem v jejím velmocenském oku. Rozbitá Unie rovná se o jednoho soupeře méně. Rusové přemýšlejí hlavně o sférách vlivu, ne o právu států a jejich občanů samostatně se rozhodovat

7) Rozum versus emoce. Bono, frontman skupiny U2, nedávno řekl, že Evropa je myšlenka, která se musí stát emocí. Václav Havel už v roce 1994 prohlásil, že evropská spolupráce oslovuje jeho rozum, ale ne srdce. I mě samotného, milovníka vtipů, znervózňuje, že jsem nikdy neslyšel o EU dobrý vtip.

Pro normálního člověka s běžnými starostmi je to velmi obtížné prostředí pro vytváření názoru, i když má dobrou vůli nepodlehnout lžím. Politikové se bojí pípnout. Mlčící většina se dívá, nevěří, že by našemu kontinentu mohlo něco hrozit, a tak se můžeme společně promlčet až k obvyklému „kdo by to byl tušil“? Ostatně to tak děláme často.

Je 9. května 2016. Den Evropy. Cesta z Evropy může být rychlá, krátká a bezbolestná. Stačí si jen zacpat uši a počkat až „to“ přijde. Cesta do Švýcar to ovšem nebude, spíš na Ukrajinu. Korupce, rozpočtový chaos a vlk za dveřmi.

21. 04. 2016

 Unie jako místo digitální šance pro ČR

Digitální trh má velký potenciál pro další ekonomický rozvoj Evropy. V roce 2014 prodávalo pouze 12% obchodníků své zboží po internetu spotřebitelům v jiných členských státech. V rámci domácího trhu však své zboží po internetu nabízelo 37% obchodníků. Podobně na straně spotřebitelů pouze 15% nakupovalo on-line z jiného členského státu, zatímco v rámci domácího trhu tak činilo 44%.

Společný trh je jednou z největších výhod sjednocené Evropy. Evropská unie s více než půl miliardou obyvatel je navzdory silným USA a rychle rostoucí Číně největším světovým trhem. To, že jsme jeho součástí, je ohromnou výhodou pro naši ekonomiku, protože právě naše členství ji udržuje konkurenceschopnou. Členství v EU láká investory, pomáhá nám udržovat nízkou nezaměstnanost, uspokojivý hospodářský růst a celkově zvyšuje náš blahobyt. V dnešní digitální době moderních technologií však již trh zboží a služeb nestačí. Evropa potřebuje mít i jednotný trh myšlenek a inovací, aby si udržela své výsadní postavení ve světě.

K tomu abychom dokázali o ideje a inovace náš společný trh rozšířit, je třeba vybudovat jednotný digitální trh. To se samozřejmě neobejde bez evropské legislativy. Evropský parlament si toho je vědom a proto projednává návrhy předpisů týkajících se smluv o poskytování digitálního obsahu, přeshraniční přenositelnosti on-line služeb či smluv o prodeji zboží on-line.

Tyto návrhy odstraní překážky, které brání obchodování on-line. Má ambici zajistit jednotná pravidla pro obchodníky a tím ušetří náklady spojené s různými zákony v různých státech Evropy. Obchodování bude jednodušší a levnější. Stejně tak budou v celé Evropě jednotná pravidla pro spotřebitele. Nebude se tedy moci stát, že by se s českým zákazníkem německého internetového obchodu jednalo hůře, než s německým. Větší konkurence povede ke snížení cen, tedy ke zvýšení spotřeby a podpoře hospodářského růstu a dalšího ekonomického rozvoje Evropy.

Pro české podnikatele i spotřebitele je přitom jednotný digitální trh velkou šancí. Pro prodej zboží je dnes nabízení na internetu nezbytné. Většinou ho však obchodníci nabízí kvůli stávajícím překážkám pouze pro spotřebitele v domovských státech. Konkrétně je podíl obchodníků nabízejících zboží on-line přeshraničně třikrát menší než těch nabízejících zboží pouze na domácí trhu. Je tu tedy potenciál, spotřebitelé si budou moci snadno nakupovat z pohodlí domova a ze všech koutů Evropy.

Stejně tak je to s dalšími na první pohled nezáživnými předpisy, kterých se ujal Výbor pro právní záležitosti (JURI) Evropského parlamentu (v poslední době např.: pravidla pro přeshraniční vymáhání drobných nároků či pravidla pro přeshraniční insolvenční řízení). Za všemi těmito nudnými změnami k lepšímu je spousta práce a nekonečných jednání. Ukazuje to však, jaké možnosti díky členství v Evropské unii máme.

Podobným přínosem je i silné slovo jednotné Evropy v mezinárodních jednáních s neunijními zeměmi. Aby toto slovo bylo silné, musí být Evropa jednotná. Je Česká republika schopna vyjednat nová pravidla ochrany osobních údajů se Spojenými státy? Není. Stejně jako by toho zřejmě nebyla schopna ani např. osamocená Francie.  A abychom byli sami spokojeni s tím, co jednotná Evropa prosazuje, musíme k tomu dát sami názor a taková rozhodování iniciovat. ČR může dát vzniknout novým evropským pravidlům. To se ale může podařit pouze tehdy, pokud celý evropský prostor vezmeme za vlastní a český zájem nebudeme definovat pouze v protikladu k zájmu evropskému (bruselskému).

Domnívám se, že neexistuje žádný relevantní argument proti společnému digitálnímu trhu, proti možnosti nabízet či poptávat zboží na tomto společném trhu. Existují pouze limity, které chceme ve vlastním zájmu zachovat, a které se týkají především ochrany kulturní rozmanitosti EU a také limity faktické, které plynou z nepřipravenosti prostředí v jednotlivých státech.

Český zájem začíná tam, kde opouštíme český dvoreček a rozhlédneme se, jak kdákají slepice za sousedovými humny a za kolik je chleba ve vzdálenějších krajích.  S digitálním trhem máme novou šanci na úspěch.

 

30. 03. 2016

Právě skončený summit EU s Tureckem přinesl dohodu, která má především vyšachovat převaděče z migračního byznysu a získat větší kontrolu nad námořní hranicí mezi Řeckem a Tureckem. I oficiální místa označují tato opatření za dočasná a mimořádná, členské státy i orgány EU vědí, že dohoda všechny migrační obtíže zdaleka neřeší. Proto je třeba čerstvou dohodu zasadit do širšího kontextu krize .

Stranou přitom v tuto chvíli necháme otázku, zda sama dohoda bude fungovat: jak z důvodů faktických (zvládne Řecko logisticky odvést všechny migranty do Turecka?) či právních (lze naložit člověka bez vyhoštění naložit do autobusu a na loď a odvést ho do jiného státu proti jeho vůli? Do jaké míry je aplikovatelná Ženevská úmluva o uprchlících 1951, která se netýká prchajících před válkou?)

Navrácení všech nelegálních migrantů, kteří od 20. března dorazí na řecké území, zpět do Turecka společně s přesídlením každého Syřana z Turecka za každého Syřana navráceného z Řecka může fungovat pouze v případě, že se podaří vyřešit právní, administrativní a logistické obtíže, které tento plán provázejí. Jinak byly nemalé ústupky investovány marně.

I pokud se podaří získat kontrolu nad migrací do Řecka nebo se podaří narušit síť pašeráků, neznamená to, že …

Za prvé: že dohoda s Tureckem povede ke zlepšení ochrany vnější hranice (aktuně potřebujeme silné společné pohraniční a pobřežní stráže).

Za druhé: že nevzniknou nové pašerácké trasy (Turecko – Bulharsko? Řecko – Albánie – Itálie?),

Za třetí: že se znovu obnoví schengenský prostor bez hraničních kontrol.

Za čtvrté:  že dojde k obnovení aplikace platného dublinského nařízení.

Za páté: že se vyřeší také efektivita legální migrace (modré karty).

Za šesté: že bude vyřešena otázka, jakým způsobem vyřizovat žádosti o azyl u těch, kteří  již nyní na území EU jsou. Jen v Řecku je nyní přes 40 000 migrantů, kteří tam ale za žádnou cenu nechtějí požádat o azyl.  

Všechny tyto problémy vyžadují dlouhodobé řešení, vznik jiného, stabilního systému evropských migračních a azylových pravidel, jinak je ohroženo víc než pouhý Schengen! Nové řešení nesmí popírat hodnoty, na kterých je Unie spolu s členskými státy založena. Je např. legální navracet všechny nelegální migranty z Řecka do Turecka? Základním principem azylového práva je princip individuálního posuzování každé žádosti a i ten, kdo kvůli své státní příslušnosti může být považován za ekonomického migranta, může získat azyl například proto, že je ve své zemi diskriminován z náboženských důvodů. V tu chvíli je z nelegálního migranta uprchlík.

Oficiální prohlášení po summitu zněla, že navrhovaná opatření budou v souladu s mezinárodním a evropským právem,  princip „non-refoulement“ bude dodržován a každá žádost o azyl bude řeckými orgány posuzována individuálně. Doufám, že si EU je vědoma rizik, která přináší právně pochybné řešení.  

Dnešní dohoda je patrně přelomová, pokud jde o vztahy mezi EU a Tureckem: turecký premiér označil pátek za historický den. V rámci migrační krize jde však jen o začátek, protože jejím účelem je „zatím“ získat kontrolu nad situací. A to ještě jen v oblasti řecko-turecké námořní hranice.

O migrační krizi můžeme totiž mluvit také jako o nedostatku kapacit pohraničních stráží, o nedostatečných kapacitách pro registraci migrantů, o nedostatečných kapacitách pro vyřizování žádostí o azyl, o neúčinných nástrojích jako směrování proudu migrantů apod. Tyto nedostatky jsou často způsobeny neochotou některých států (Itálie, Řecko) zajistit dostatečné kapacity.

A důvody této neochoty? Italský premiér Renzi jasně řekl, že italská představa o solidaritě se neshoduje se současným nastavením systému, který Itálii přikazuje vyřizovat prakticky všechny žádosti o azyl. Nemáme mnoho nástrojů, jak dodržování těchto pravidel vynutit, resp. je nepoužíváme na migraci (právní řízení o porušení Smluv). Pokud tedy výsledkem nemá být úplný rozpad Evropské unie, která je postavena jen a jen na tom, že pacta sunt servanda – smlouvy se mají dodržovat.

Italové i Řekové argumentují úplně stejně jako by to udělalo Česko: Jak mohou zadržovat migranty, kteří nechtějí zůstat v Itálii? Jaký je smysl investice do administrativy vyřizující žádosti migrantů, kteří se na jejich území nechtějí zdržet ani 24 hodin?

Evropská komise nyní připravuje návrh na revizi Dublinského nařízení, které zatím zakotvuje povinnost první země na vstupu vyřídit žádost o azyl. Jedna z variant počítá se zrušením tohoto pravidla a se systémem přerozdělování žadatelů. Jednotlivé státy by poté tyto žádosti vyřizovaly. Tato myšlenka má podporu nejen řady evropských think-tanků, ale i řady europoslanců (a to nejen z frakce Zelených….). Jiné řešení je obtížně představitelné, chceme-li se vrátit k Schengenu jako před krizí.

Dnes řešíme, jak dostat pod kontrolu množství migrantů a obnovit kontrolu nad vnější hranicí. Faktem ale zůstává, že migrace bude pokračovat, v menším, ale bude. Pak je třeba se soustředit na otázku, jaká pravidla budou platit v celé EU. Pokud chceme, aby tato pravidla byla respektována a aplikována, musí být jednotlivé členské státy přesvědčeny o jejich užitečnosti. Jinak se nehneme „z fleku“.

Vše výše řečené se týká řešení následků migrační krize. Horší je to s příčinami. Zacílení rozvojové spolupráce na země, odkud migranti přicházejí, je správné, ale naprosto nedostačující. Evropa vidí sama svoji bezmocnost, protože je sice ekonomickým obrem, ale bezzubým politickým trpaslíkem. Nevytvořila si dosud společné obranné kapacity, které by jí dodávaly vliv v zahraniční politice. Nemůžeme se proto divit, že řešení syského konfliktu řeší přes hlavu EU hlavně Rusko s USA nebo že do Turecka a na Ukrajinu jezdí hlavně vyjednávat Merkelová a ne Mogheriniová.

A ještě sedmou věc „turecká“ dohoda nevyřešila: rozkol mezi lidmi v pohledu na uprchlíky. Jde o rozdíl mezi „co pro ně můžeme udělat, aniž bychom ohrozili sami sebe“ versus „co můžeme udělat pro to, aby k nám vůbec nechtěli“. Volba mezi těmito dvěma otázkami je měřítkem našeho lidství. Bylo by fajn lidsky neselhat.

 

Můj program

Rozhodl jsem se pracovat pro české občany tak, aby měli z mé práce konkrétní prospěch. Udělám vše pro to, abych napomohl této zemi k ekonomické prosperitě, zaměstnanosti, vzdělání a bezpečí. Protože tyhle věci nejdou jedna bez druhé. Bez vzdělání nebudeme mít nikdy ekonomiku s vysokou přidanou hodnotou, která je zdrojem blahobytu. Bez zaměstnanosti nebudeme mít sociální smír a spokojené lidi. A bez bezpečnostní politiky nebude vůbec nic, ani prosperita, ani budoucnost.

Toto všechno je možné z Evropského parlamentu ovlivnit.

Regiony, které jsem navštívil
Pokud se Vám mapy nezobrazují, musíte povolit funkci sledování GPS ve Vašem počítači, která se objeví při najetí myší na mapu