Aktuálně
28. 06. 2016

Rozhodnutí Británie opustit Evropskou unii oslabí především ji samotnou, ale i Unii, a tudíž i Česko.Ekonomicky se to již projevuje: padá libra, ale trochu i euro.

Pro Evropskou unii je to především výzva ke dvěma zamyšlením: (1) proč se nedaří výsledky evropské spolupráce „prodávat“ evropským občanům a (2) zda EU dělá to, co od ní občané očekávají: např. se od EU očekává vyřešení migrační krize, ae členské státy ji k tomu nedaly ani pravomoci, ani prostředky.

Píše se historie. Premiér Cameron – bude-li ještě ve funkci a bude-li Spojené království ještě spojené - bude muset nyní už z pozice „druhé strany“ vyjednat nový model spolupráce s EU. K tomu je třeba přistoupit bez emocí, ale tak, aby výsledek byl pro EU a Česko co nejvýhodnější. Tím podle mě je i nadále co nejtěsnější spolupráce s Británií.

Nyní nastoupí práce na rozvodu. Paralelně budou probíhat jak jednání o důsledcích vystoupení, tak i vyjednávání nového vztahu. Kapitol, které bude nutno po čtyřech desetiletích integrace opět „rozpojit“, budou desítky. Legislativní, obchodní, ekonomická pravidla, to vše zabere oběma stranám víc než dva roky jednání. Jen pro srovnání, když se podobnou dohodu o ekonomické spolupráci pokoušela dojednat Kanada, trvalo to sedm let. Proto předpokládám, že bude snaha především samo vystoupení zakončit co nejrychleji: je nepředstavitelné, aby za současné situace např. Británie předsedala ve druhé polovině r. 2017 Evropské unii či aby se v r. 2019 v Británii konaly volby do Evropského parlamentu.

Současná EU položila základy své spolupráce dvacet let předtím, než do ní vstoupila Británie. Je třeba bez emocí respektovat volbu britských občanů, ale s vědomím, že evropská spolupráce byla před vstupem Británie a bude i po brexitu. Doufám ale, že v lepší podobě, než jaká je dnes.

28. 06. 2016

Bude zajímavé nyní sledovat počínání britského parlamentu za situace, kdy (1) parlament musí zmocnit vládu k oficiálnímu oznámení o vystoupení Evropské radě, (2) referendum má pouze poradní povahu, (3) výsledek byl těsný, (4) těsného výsledku bylo dosaženo za pomoci lží, jak i sám Farage přiznal, (5) 70% Dolní sněmovny je proti brexitu. Třeba se od "kolébky demokracie" dozvíme něco o vztahu demokracie, lži a common sense - zdravého rozumu. Věřím ve zdravý úsudek tohoto staletého demokratického orgánu, takže i potvrzení referenda za této situace bude školou demokracie.

25. 05. 2016

Mám za sebou týden plný setkání a rozhovorů s lidmi. Včera jsem se vrátil a než odletím za pracovními povinnostmi, vychutnám si den volna.
V kulturách vzešlých z křesťanství je neděle svátečním dnem, neboť většina křesťanů si v neděli , „den po sobotě“, připomíná vzkříšení Ježíše Krista a aplikuje na ni rovněž přikázání z desatera o svěcení dne odpočinku (které bylo ve Starém zákoně aplikováno na sobotu). Použití přikázání o svěcení dne odpočinku vedlo k tomu, že se z neděle stal den pracovního klidu. První výnos o zachovávání pracovního klidu v neděli pochází od římského císaře Constantina z roku 321.

Napsal jsem
28. 06. 2016

Pavel Svoboda  -   22. 06. 2016 | 20:56

Nedávný průzkum ukázal, že zatímco 60% Čechů je proti brexitu, 22% je pro a 18% je to jedno (zde). Téměř čtyřiceti procentům populace je tedy český ekonomický zájem, jímž je setrvání Spojeného království (UK) v EU, úplně ukradený.

Český zájem na setrvání UK v EU nevyplývá jen z geopolitických úvah, ale i z ekonomických čísel. Studie o tom, že brexit by nás, Čechy (a Moravany a Slezany) stál miliardy, je k dispozici (zde). To, co ve veřejném prostoru provozujeme na téma brexit, je čirý ekonomický masochismus. Zastánci této pozice prý pocházejí hlavně z řad voličů ODS a Úsvitu.

Můžete správně namítnout, že existují i jiné hodnoty, než peníze. To je jistě pravda z pohledu Britů,​ ​ale z pohledu českých zájmů v této věci? Oslabení EU není českým zájmem, protože to znamená​ ​oslabení nás samotných ekonomicky i politicky, a brexit oslabení​ zbytku ​ EU znamená.

Zajímalo by mě, zda ti, kdo se dovolávají i jiných hodnot než peněz z Unie (a já mezi ně obecně patřím), stejně pevně stojí i za protiruskými sankcemi EU kvůli okupaci částí Ukrajiny, i když ty sankce poškozují české zemědělce.

Mám o tom silné pochybnosti, protože brexit je mj. velkým ruským zájmem, neboť poškozuje EU a její soudržnost. Nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že čeští brexitáři patří do značné míry do proputinovského tábora.

Dobrá zpráva z toho shora uvedeného průzkumu tedy alespoň je, že si 60% našich spoluobčanů si uchovalo chladnou hlavu a nenechá se zmítat emocemi.

10. 05. 2016

Promlčet se až ke katastrofě

pro ECHO24.CZ

Různost názorů patří k demokratické debatě. Ohňostroj polopravd a hloupostí zahustil prostor tak, že seriózní debata o Evropské unii začíná být nemožná. Jenže důvodů, proč je třeba o Unii kvalifikovaně mluvit, je dost: neinformovanost veřejnosti, prvoplánový vztah k EU, odtažitý postoj domácích politiků, tzv. „pozlacování“, euromýty, ruská propaganda i nízká zábavnost všech důležitých unijních informací.

1) Neinformovanost. Výzkumy bohužel ukazují jeden fakt: čím menší znalosti o EU, tím negativnější názor. Největší euroskeptici neznají rozdíl mezi Evropskou komisí, Evropským parlamentem a Evropskou radou. Stejně tak je jim zcela cizí rozdělení pravomocí mezi členskými státy a Unií. Nevědí například, že ochrana hranic nepatří do pravomocí EU. Ale chtějí vystoupit.

EU je dost komplikovaný útvar, něco mezi volným státoprávním uspořádáním a mezinárodní organizací, který do klasických škatulek nedokáží zařadit ani odborníci. Není vůbec divu, že normální Čech nerozumí. Jenže o to překvapivější je ochota vyjadřovat svůj negativní názor k tak složitému problému. Je to na pováženou, zahráváme si se sebepoškozováním a neodpovědným přístupem k vlastní budoucnosti, svobodě a bezpečí.

Poslední příklad neinformovanosti je jen několik dní starý: Nizozemci hlasovali v referendu o smlouvě o přidružení EU-Ukrajina, ale mnozí z nich se domnívali, že hlasují o členstvíUkrajiny v EU.

2) Vztah médií k EU. Česko má v Bruselu u unijních institucí tři akreditované novináře, stejně velké Maďarsko jich má patnáct, osmkrát větší Německo jich prý má sto deset. Cestou po německé dálnici se tak z rádia dozvíte detaily o fungování unijních institucí, které v ČR vůbec neznáme. A to pomíjím mantru úspěšného článku „Chceš-li, aby o EU v Praze někdo vůbec napsal, zpráva musí být negativní nebo komická.“

3) Brusel a my. Je módou otírat se o „zlý Brusel“. Není to jen naše specifikum: když se prosadí něco užitečného, pak je to zásluha domácího politika. Ale za všechny nezdary může „zlý“ Brusel. Nicméně žádné rozhodnutí na evropské úrovni se neobejde bez české účasti, ať už jde o ministry, poslance či diplomaty. U všeho jsme, jenom jaksi laxně a nepozorně.

Kdy jste naposledy slyšeli vládního politika zastat se nějakého nepopulárního unijního opatření, kde Česko v Radě hlasovalo pro? Troufne si vám český politik vůbec říci, že Česko tehdy hlasovalo pro – u nás zesměšňované – spořivé žárovky?

4) Tzv. pozlacování je druh tzv. legislativního přílepku, kdy při přenosu dohodnutého evropského závazku do českého zákonodárství se do schvalované normy přidá i naprosto stupidní české opatření s tím, že „Brusel to tak chce“. Vzpomínáte na povinné balení volného pečiva či bezdotykové kohoutkové baterie? Ne, to po nás zlý Brusel nechtěl ani omylem. Pozlacování se bohužel děje tolik, že se na toto téma konají celé vědecké právnické konference.

5) Euromýty jsou oblíbenou disciplínou, jsou zábavné a pohoršující, ale jejich informační hodnota je rovna nedávné recesi „arabské číslice v Česku nechceme“. Patří sem nejen nesmysly jako „Kolik slov má nařízení EU o zelí“ (žádné takové nařízení neexistuje!), ale i fotografie poloprázdného plenárního sálu EU, které často vůbec nezobrazují plenárku EP.

6) Ruská propaganda sleduje svůj zájem na rozložení EU, protože silná evropská spolupráce půlmiliardy lidí je trnem v jejím velmocenském oku. Rozbitá Unie rovná se o jednoho soupeře méně. Rusové přemýšlejí hlavně o sférách vlivu, ne o právu států a jejich občanů samostatně se rozhodovat

7) Rozum versus emoce. Bono, frontman skupiny U2, nedávno řekl, že Evropa je myšlenka, která se musí stát emocí. Václav Havel už v roce 1994 prohlásil, že evropská spolupráce oslovuje jeho rozum, ale ne srdce. I mě samotného, milovníka vtipů, znervózňuje, že jsem nikdy neslyšel o EU dobrý vtip.

Pro normálního člověka s běžnými starostmi je to velmi obtížné prostředí pro vytváření názoru, i když má dobrou vůli nepodlehnout lžím. Politikové se bojí pípnout. Mlčící většina se dívá, nevěří, že by našemu kontinentu mohlo něco hrozit, a tak se můžeme společně promlčet až k obvyklému „kdo by to byl tušil“? Ostatně to tak děláme často.

Je 9. května 2016. Den Evropy. Cesta z Evropy může být rychlá, krátká a bezbolestná. Stačí si jen zacpat uši a počkat až „to“ přijde. Cesta do Švýcar to ovšem nebude, spíš na Ukrajinu. Korupce, rozpočtový chaos a vlk za dveřmi.

21. 04. 2016

 Unie jako místo digitální šance pro ČR

Digitální trh má velký potenciál pro další ekonomický rozvoj Evropy. V roce 2014 prodávalo pouze 12% obchodníků své zboží po internetu spotřebitelům v jiných členských státech. V rámci domácího trhu však své zboží po internetu nabízelo 37% obchodníků. Podobně na straně spotřebitelů pouze 15% nakupovalo on-line z jiného členského státu, zatímco v rámci domácího trhu tak činilo 44%.

Společný trh je jednou z největších výhod sjednocené Evropy. Evropská unie s více než půl miliardou obyvatel je navzdory silným USA a rychle rostoucí Číně největším světovým trhem. To, že jsme jeho součástí, je ohromnou výhodou pro naši ekonomiku, protože právě naše členství ji udržuje konkurenceschopnou. Členství v EU láká investory, pomáhá nám udržovat nízkou nezaměstnanost, uspokojivý hospodářský růst a celkově zvyšuje náš blahobyt. V dnešní digitální době moderních technologií však již trh zboží a služeb nestačí. Evropa potřebuje mít i jednotný trh myšlenek a inovací, aby si udržela své výsadní postavení ve světě.

K tomu abychom dokázali o ideje a inovace náš společný trh rozšířit, je třeba vybudovat jednotný digitální trh. To se samozřejmě neobejde bez evropské legislativy. Evropský parlament si toho je vědom a proto projednává návrhy předpisů týkajících se smluv o poskytování digitálního obsahu, přeshraniční přenositelnosti on-line služeb či smluv o prodeji zboží on-line.

Tyto návrhy odstraní překážky, které brání obchodování on-line. Má ambici zajistit jednotná pravidla pro obchodníky a tím ušetří náklady spojené s různými zákony v různých státech Evropy. Obchodování bude jednodušší a levnější. Stejně tak budou v celé Evropě jednotná pravidla pro spotřebitele. Nebude se tedy moci stát, že by se s českým zákazníkem německého internetového obchodu jednalo hůře, než s německým. Větší konkurence povede ke snížení cen, tedy ke zvýšení spotřeby a podpoře hospodářského růstu a dalšího ekonomického rozvoje Evropy.

Pro české podnikatele i spotřebitele je přitom jednotný digitální trh velkou šancí. Pro prodej zboží je dnes nabízení na internetu nezbytné. Většinou ho však obchodníci nabízí kvůli stávajícím překážkám pouze pro spotřebitele v domovských státech. Konkrétně je podíl obchodníků nabízejících zboží on-line přeshraničně třikrát menší než těch nabízejících zboží pouze na domácí trhu. Je tu tedy potenciál, spotřebitelé si budou moci snadno nakupovat z pohodlí domova a ze všech koutů Evropy.

Stejně tak je to s dalšími na první pohled nezáživnými předpisy, kterých se ujal Výbor pro právní záležitosti (JURI) Evropského parlamentu (v poslední době např.: pravidla pro přeshraniční vymáhání drobných nároků či pravidla pro přeshraniční insolvenční řízení). Za všemi těmito nudnými změnami k lepšímu je spousta práce a nekonečných jednání. Ukazuje to však, jaké možnosti díky členství v Evropské unii máme.

Podobným přínosem je i silné slovo jednotné Evropy v mezinárodních jednáních s neunijními zeměmi. Aby toto slovo bylo silné, musí být Evropa jednotná. Je Česká republika schopna vyjednat nová pravidla ochrany osobních údajů se Spojenými státy? Není. Stejně jako by toho zřejmě nebyla schopna ani např. osamocená Francie.  A abychom byli sami spokojeni s tím, co jednotná Evropa prosazuje, musíme k tomu dát sami názor a taková rozhodování iniciovat. ČR může dát vzniknout novým evropským pravidlům. To se ale může podařit pouze tehdy, pokud celý evropský prostor vezmeme za vlastní a český zájem nebudeme definovat pouze v protikladu k zájmu evropskému (bruselskému).

Domnívám se, že neexistuje žádný relevantní argument proti společnému digitálnímu trhu, proti možnosti nabízet či poptávat zboží na tomto společném trhu. Existují pouze limity, které chceme ve vlastním zájmu zachovat, a které se týkají především ochrany kulturní rozmanitosti EU a také limity faktické, které plynou z nepřipravenosti prostředí v jednotlivých státech.

Český zájem začíná tam, kde opouštíme český dvoreček a rozhlédneme se, jak kdákají slepice za sousedovými humny a za kolik je chleba ve vzdálenějších krajích.  S digitálním trhem máme novou šanci na úspěch.

 

Můj program

Rozhodl jsem se pracovat pro české občany tak, aby měli z mé práce konkrétní prospěch. Udělám vše pro to, abych napomohl této zemi k ekonomické prosperitě, zaměstnanosti, vzdělání a bezpečí. Protože tyhle věci nejdou jedna bez druhé. Bez vzdělání nebudeme mít nikdy ekonomiku s vysokou přidanou hodnotou, která je zdrojem blahobytu. Bez zaměstnanosti nebudeme mít sociální smír a spokojené lidi. A bez bezpečnostní politiky nebude vůbec nic, ani prosperita, ani budoucnost.

Toto všechno je možné z Evropského parlamentu ovlivnit.

Regiony, které jsem navštívil
Pokud se Vám mapy nezobrazují, musíte povolit funkci sledování GPS ve Vašem počítači, která se objeví při najetí myší na mapu